Další v řadě

I když se mí přátelé shodují
Že v životě člověka potká nespočet lásek
Věřím v tu jedinou
Srdce lámající
Ničivou
Tu
Kvůli které se trhá nebe
Burácí hromy
A píší se kvůli ní romány o tisících stranách
Které bolí jen držet v ruce

Pády z výšek
Ponory pod hladinu
Slz tolik
Že by vystačily na celé období slaných dešťů
Kdesi v indonéské džungli

Byl jsi prý jen další v řadě
Přestupná stanice
Kdy jen změníš perón
Ale já se hloupě zastavila
Ty jsi do mě narazil a něco zlomil

Tyhle osudové lásky končívají tragicky
A stejně se všichni snažíme je najít
Cítit chvilkové štěstí
Na malou chvíli zjistit
Jak chutná
Když někdo pateticky miluje

Mí přátelé také tvrdí
Že někteří lidé nejsou stvoření k životu v páru
Upírají na mě tázavé pohledy
Jestli jsem jako ženy v Indii
Narozené pod nešťastnou konstelací hvězd
Která přináší neštěstí v manželství
A proto si ženy nejdřív musí vzít strom
Co se pokácí
Aby mohly patřit k muži
Aby se kruh neštěstí uzavřel
A ony už nepřinášely zmar
Vůbec nikomu
Kromě sebe