Ranní cesta

Ranní cesta

Na kraji vesnice
řeka je hranice
Ta unáší dál
vše co život dal
Plují v ní vzpomínky
našich chyb pomníky
U dna se válí strach
jež změnili jsme v prach

Poeticky ráno je ponuré,
když probouzí se duše.
Jak zombie stojím strnule,
proč nic nejde jednoduše.

V cyklech jehla chladu
útočí tiše na mou bradu
Za ptáků zpívání
šum naznačí poznání
V obrazech toho místa
cítit je že něco se zas chystá
Já hovořím tiše se svým stínem
o životě tolik jiném

V tom ději jen stojím,
a dívám se zda procitnu,
není znát zda se bojím,
odvahu k cestě si poskytnu.
Autor petrzal, 01.04.2020
Přečteno 215x
Tipy 9
Poslední tipující: o3_gambit, Iva Husárková, Martinecka23, jenommarie, Dobrodějka
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Odvahy máš, přesto,
že někdy sil ubývá.
Jsi ten, který to nevzdává.
Tak i teď..před a vydržet♡.;-)

01.04.2020 10:15:02 | jenommarie

:-* to je jasný - To dám

02.04.2020 05:39:36 | petrzal

Jj ;-)

02.04.2020 07:18:18 | jenommarie

Odvahy máš, přesto,
že někdy sil ubývá.
Jsi ten, který to nevzdává.
Tak i teď..před a vydržet♡.;-)

01.04.2020 10:15:01 | jenommarie

Tak šťastnou a odvážnou cestu ;-)

01.04.2020 09:37:12 | Dobrodějka

Hlavně aby štěstí bylo v cíli ;-)

02.04.2020 05:39:56 | petrzal

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí