Když trny korun lásce nařídí to
být skryta v hradbě oprýsklého zdiva,
až cestě křížů připadne to líto
verš zoufalý že s vyděděncem zpívá
Tvář v předklonu jak poléhavé žito
vzkaz pravdy vepsán sudby do kladiva
kyvadlo srdce však dosud nepřibito,
propasti hříchu, buď mu milostiva
Jen skřivan v pění trylku nepokoje
zabloudí zřídka v ztichlé předměstí
zářný čas, zdá se, prchnul od orloje
kde oči tenkrát setkaly se dvoje
v mystice postav dávných pověstí
Bard sonetů a poetická Chloé
*
tahle báseň se mi snad jenom zdála...jak by vyklouzla z převzácného přediva prastarých sonetů***ST* ST*
09.04.2020 12:50:29 | Frr
Trefil jsi se,Jirko.
Někde jsem měl v profilu "Nostalgický vyznavač starých mistrů".
:O)
Dík.
10.04.2020 21:04:43 | JC senior
hustotka :-)))
08.04.2020 18:16:15 | Papavasiliu
To duše muže
hasem dávných zvonů
bije tak silně
naléhavou písní
až zemřít chce se
chvěním nepokoje
kdy po lásce
druha druha
srcde žízní
To do věží se vznese
duše čistá
na peruť holubů
usednout musí
kdy přizní žena
od milce je jistá
07.04.2020 17:10:26 | Malá mořská víla
Hvězd plný klín
stín oči šťastné
nezadusí...
Už jsem nestihla čas pro uložení komentáře v celku...zato do oblíbených stihnu určitě zaradit :) díky
07.04.2020 17:25:43 | Malá mořská víla
Moc krásná. :-)
07.04.2020 12:20:11 | jenommarie