V tajemném obrazu,
hledám světla ztracená.
Podroben strašnému zákazu,
copak tohle znamená?
Plány se ve sny mění,
spolu jak duchové plujeme.
Pacienti uzavřeného oddělení,
mlčky si vadit můžeme.
Únava myšlenek doléhá,
na těla pokorně chřadnoucí.
Dav na štěstí spoléhá,
množí se konspirace páchnoucí.
Člověče hej se prober už,
nepřestávej být světlem.
Svému svědomí bezostyšně služ,
jen tak ty chmury smetem.
Životem poplujeme, i když je bezvetří,
nebo když vítr fouká ze všech stran,
.. musí to zkrátka jít, je to tak. ;-)
14.04.2020 11:04:47 | jenommarie
Soucítím. Pěkně napsané.
Naštěstí chodím občas do práce a často do přírody, tak tolik nevnímám karanténu (spíše omezení pohybu).
Ale občas udělám něco prospěšného (jak v posledních řádcích píšeš) a pak je mi ještě lépe.
14.04.2020 06:36:20 | Dobrodějka
Přesně tak jsem to myslel. Nezahořknout vlivem negativismu a konspirací sociálních sítí a zachovat si reálnou lidskost.
14.04.2020 08:04:58 | petrzal