Křik vně praskajícího skla

nářek dítěte když přestřihli jedinou tmu co miloval

v době kdy dezinfikovaly se totality antitotalitami

jemu se nechtělo ven

protože žádná dezinfekce totální není

když ztichl po skřípění prvních zubů

hrdla prázdných omamných flašek řezaly otcovský dlaně

až dokud žíly netekly pozpátku

a srdce nechtělo osamět

tehdy začala řežba ženy z ženy v muže

hybrida lásky dřevěný ruky a jazyka od špíny podlah

a světě div se zrodila se

nesvoboda ve svobodě

každý sklo domu křiklo bolestí

vždycky tak dlouze jak dlouhý jsou rýhy

v odraze života co se v nich vidí

když prořekly se do nich stíny

Přečteno 326x

Tipy 8

Poslední tipující: vojtěška, Xardas, Amiradi, jenommarie, šerý, Frr

Komentáře (7)

Komentujících (5)

Komentáře

27.04.2020 15:25:21 vojtěška

ten druhej je za poslední strofu, v tý se úplně vidim

27.04.2020 15:22:26 vojtěška

moc

16.04.2020 23:40:12 Xardas

Hmm, skvělá.

17.04.2020 05:16:44 Náladový básník

Děkuji!

16.04.2020 20:34:01 jenommarie

Ale věřím, že i v tom se někde shovávalo štěstí. Jinak to opravdu, opravdu bolí. ;-)

16.04.2020 15:48:22 Frr

pozoruhodné křikem svérázné imaginace, ale zcela tomu nerozumím***:-)*

16.04.2020 16:36:59 Náladový básník

Zcela, nebo docela? :D

Uživatel