Křik vně praskajícího skla

Křik vně praskajícího skla

nářek dítěte když přestřihli jedinou tmu co miloval
v době kdy dezinfikovaly se totality antitotalitami
jemu se nechtělo ven
protože žádná dezinfekce totální není
 
když ztichl po skřípění prvních zubů
hrdla prázdných omamných flašek řezaly otcovský dlaně
až dokud žíly netekly pozpátku
a srdce nechtělo osamět
 
tehdy začala řežba ženy z ženy v muže
hybrida lásky dřevěný ruky a jazyka od špíny podlah
a světě div se zrodila se
nesvoboda ve svobodě
 
každý sklo domu křiklo bolestí
vždycky tak dlouze jak dlouhý jsou rýhy
v odraze života co se v nich vidí
když prořekly se do nich stíny
Autor Náladový básník, 16.04.2020
Přečteno 214x
Tipy 8
Poslední tipující: vojtěška, Xardas, Amiradi, jenommarie, šerý, Frr
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

ten druhej je za poslední strofu, v tý se úplně vidim

27.04.2020 15:25:21 | vojtěška

moc

27.04.2020 15:22:26 | vojtěška

Hmm, skvělá.

16.04.2020 23:40:12 | Xardas

Děkuji!

17.04.2020 05:16:44 | Náladový básník

Ale věřím, že i v tom se někde shovávalo štěstí. Jinak to opravdu, opravdu bolí. ;-)

16.04.2020 20:34:01 | jenommarie

pozoruhodné křikem svérázné imaginace, ale zcela tomu nerozumím***:-)*

16.04.2020 15:48:22 | Frr

Zcela, nebo docela? :D

16.04.2020 16:36:59 | Náladový básník

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí