Jdeme do rozbitého neznáma
Cestou temnou
Jako dva poutníci
Nežně se držící
Ruku jemnou
Netvor a jeho netvoří dáma.
Plavou klidným oceánem
Chladným, jako srdce naše
Když ještě byla v lidských tělech
Tlukot srdce v silných decibelech
Príšera se před námi chová plaše
Do cíle dorazíme nad ránem.
Nikdy to není jistá sázka
Dva milenci v Atlantidě
Podobná je každá láska
Racia genocidě.
Milá Amiradi ty bouře známe všichni a jsou k životu nezbytné. Moc hezká je tvá báseň. "ST" ;-)
26.04.2020 12:29:39 | jenommarie