*-*Od babičky....

~~~~~~~~~~~~~

Ten můj ♥

Andělíček můj lítá si v povětří
pak ke mně přiletí bez řečí,
hřebenem s vylomenými zuby
si ráno češe vlasy
na vílu z červánků zamrká si.
Už na ni nemrkej,jsi přece můj
Andělíčku můj strážníčku
jenom při mně stůj.

Je oblečený jen v měsíčním svitu
křídla má lehká,jako z pavučin,
stále si brouká jenom jednu notu
třeba ho ještě další naučím.
Pak sedne si na pelest mé postele
a jeho oči mu září vesele,
chytí mě za ruku,po tváři pohladí
do let dávno minulých odvádí.

Vzpomínky na dětství a na babičku
jak mě učila tu modlitbičku
„Andělíčku můj strážníčku“

~~~~~~~~~~~~~