Návštěvnost
KÝČ
KÝČ
Anotace: @@@ Letmá variace inspirovaná nedávnou diskuzí s Mladým básníkem na téma kýč.
KÝČ
Michelangelův David
ten jediný autentický
je etalonem krásy a harmonie
vycizelovanou pečetí génia umělcova
tisíce Davidů v turistických shopech
jsou ale jen kýčovitou plísní
dusící veškerou soudnost elementární estetiky
třepetavý let živého motýla nad lučními květy
dokáže sfouknout zaprášenou všednost z vnímavého bytí
motýlí křídla jako metafora jsou však jen falešným pozlátkem
nedomrlého talentu básníkova
ekvivalentem sádrových trpaslíků na výpadovkách do Německa
jejichž tvůrce by jen kašpar nazval sochařem
vůbec jen málokterá křídla
se dokážou mezi řádky opravdově povznést nad unavený cynismus moderní doby
spíše jej pouze třepí do staniolových perutí uprostřed voskovaných růží
na špejlích střelnic pouťových maringotek
snadný cíl k sestřelení zchátralých zbytků obecného vkusu
co na tom že šťastní střelci je pyšně strkají za své klopy
nebo milenkám do záňadří
pro pomíjivé chvíle opájení svých hladových eg
vanitas vanitatum
i bezčasí je už jen tuctově omílanou útěchou zoufalcovou
když jako plevel se dere ke slunci s demonstrativně vyšponovanou skepsí
či naopak okázalým idealismem
jenž bezohledně sebestředně trhá jakékoliv meze
nejsou to zdaleka jediné nebezpečně přemnožené teze
paraziticky sající plazmu ze zmateného hostitelova ducha
kýč je svou profesí nastrčená plačka
kvílící pod krví odkapávající z ukřižovávaného sentimentu
anebo běhna na veselce z řetězu utržených citů
co nesnesitelně rozjařeně opilostí sama sebou vrávorá a juchá
Praha, 10.5.2020
https://www.youtube.com/watch?v=BmAUj2IonYQ
Komentáře (52)
Komentujících (13)
Doporučit
TiskByl jsem donucen k zamyšlení, což je jen dobře, děkuju:)
12.05.2020 16:55:47 | R.K.
O nic víc mi ani nešlo - díky :-)
12.05.2020 19:24:38 | Amonasr
kýč je minutí formy s obsahem či s místem
11.05.2020 17:12:05 | vojtěška
Tak to je pro mě hodně neotřelá definice, ještě jsem se s podobnou snad ani nikde nesetkal. Přiznám se ale, že pro mě i poněkud těžce uchopitelná. Ale ještě si aspoň potrénuju mozkové závity a svou představivost - takže dík za zajímavý hlavolam... ;-)
11.05.2020 17:39:59 | Amonasr
Ami......nebyla jsem tu..jen sem tam...doneslo se mi ale mnohé o Mladém básníkovi...nu - udělám si svůj úsudek sama....píšeš o kýči. zaujala mne motýlí křídla...víš, jsem na motýly silně alergická. Andrej Babiš z nich udělal motýle...a od té doby bych brečela...neznám nic krásnějšího a křehčího ze světa zvířat než motýly...a co z nich lidé udělali...co se týká kýče...vše lze pojmout jako kýčovité......stačí když to tak někdo pojmenuje...a je to navždy kýč...nevím, jakou diskusi jste vedli na téma kýč....a - teď se směju - je to poprvé, opravdu poprvé, kdy mne Tvá báseň rozmrzela:-) ale zase v tomto rozpoložení něco stvořím...parádně pikantního a možná i kýčovitého:-)
11.05.2020 16:22:56 | Anděl
Tak teď jsem v rozpacích, milý Anděli - směješ se nebo Tě to rozmrzelo? Každopádně jsem spíš pro ten smích a těším se na tu Tvou pikanterii ;-) Každopádně nejlepší odpovědí na cokoliv je vždycky nějaký konkrétní čin, to se mi od Tebe líbí :-) Koneckonců I Hirstovy zvířecí mrtvoly ve formaldehydu jedni světoví kunsthistorici vynášejí do nebe a druzí je označují za kýč (já jsem spíš na straně těch druhých, ale to je nepodstatné, astronomické ceny na trhu s uměním naopak ovlivňují ti první) - tak co... Berme to hlavně jako hru - my žádným trhem s uměním nikdy nezahýbeme, nanejvýš tak svými egy a těm občasné protřepání neškodí... :-D))
11.05.2020 17:36:50 | Amonasr
Ta křídla...
kolikrát jsem je četl, kolikrát i spatřil -
motýli, holubice, labutě, ano i letadla...
Jen jedna jsem neviděl a přesto jsem o nich psal:
Křídla anděla blažené smrti...
**
11.05.2020 10:31:30 | JC senior
Milý Jiří, to je poznámka hodná pravého barda, který ví a taky příslušně umí... :-) Cítím z něj, stejně jako z Tvé poezie, životní moudrost spřízněnou s pokorným nadhledem, což je životodárná kombinace... :-)
11.05.2020 13:35:48 | Amonasr
Teda Pepo! I když mě třeba se spíš týká nicneříkajícnost mých výmyslů, než kýčovitost...obrázky mě napadají, to nemůžu říct - jen je spojit :D
11.05.2020 10:31:08 | GiovaniDaVinci
Tak to mám radost, Honzo, že Tě konečně něco přimělo zase nakouknout na Liter :-D)) Nicméně zásadně nesouhlasím s "nicneříkajícností Tvých výmyslů", naopak mi tady Tvá poezie hodně chybí právě pro svou neobvyklou originalitu, kdy dokážeš zdánlivě všední či každodenní okolnosti pospojovat do překvapivých obrazů, které vnímám jako silnou generační i osobní výpověď, jež se jen tak nevidí (a vím, co říkám). Srovnal bych to s originalitou právě třeba Mladého básníka, s nímž se tu zrovna přátelsky mírně pošťuchujeme, i když každý máte naprosto odlišný rukopis, ovšem s nikým jiným nezaměnitelný, a to se cení. Je velká škoda, že sem nepřispíváš - podobného osvěžení tu není nikdy dost a není to o posbíraných bodech. Obecný vkus je vždycky lepší a smysluplnější patřičně dráždit, než se mu podbízet a užívat si díky tomu potlesku - a to i k jeho vlastnímu prospěchu ;-) Kdo jiný, než především vy mladí s neotřelým a ještě neopotřebovaným názorem, by se tu měl nejvíc snažit o zdravý průvan? ;-))
11.05.2020 13:29:13 | Amonasr
A já jsem zase rád, že jsem přišel zrovna na tohle dílo, líbí se mi hodně :)
Ale myslím si, že mě přeceňuješ...ano, snažím se (nebo vlastně ani moc nesnažím) vytvářet neobvyklé obrazy o obvyklých věcech, protože je to zábava, hrát si se světem, prohlížet si jej z různých perspektiv, šťourat nožíkem do modelíny všednosti je zábava, pravda :D
Ale nemyslím, že je to něco brilantního, spíš lego skládačka, nepostavená dle návodu :)
Díky :)
13.05.2020 10:10:48 | GiovaniDaVinci
Nepřeceňuju Tě - to Ty se jen podceňuješ, což je škoda víc pro poezii, než pro Tebe samotného ;-)) V Tvém případě to rozhodně neklouže jen po povrchu onoho zábavného hraní, jsou v tom zpravidla i silné myšlenky a pocity pod povrchem, které často bodnou i vnímavého čtenáře kdesi hodně hluboko uvnitř - ale možná o tom ani sám nevíš, protože to jde z Tebe samo, bez nějakých násilných umělých konstrukcí metafor, jejichž nezvyklostí bys chtěl pouze ohromovat. A tomu já říkám básník od boha, aniž bych Ti chtěl mazat med kolem huby. To se nedá naučit (na rozdíl od řemesla), s tím se musí člověk narodit - a takových je jen hodně pomálu, ještě míň, než si umíš představit... ;-)) A už mi neodporuj - mohl bych být Tvůj děda, tak máš mít i nějakou povinnou úctu k tomu, co píšu :-D)))
13.05.2020 14:00:07 | Amonasr
Hodnotíš to přísně,
já souhlasně kývám!
I když pro pár kýčů
někdy sklony mívám
("je tak něžně roztomilý")
aspoň malé potěšení
když originál k mání není :-)
11.05.2020 00:00:07 | Kapka
Děkuji za milou a chápavou reakci, Kapko - k životu jistě patří i místo pro různé lidské slabůstky a proč si občas nedopřát trošku toho sentimentu při pohledu na porcelánového jelena v říji nebo svatý obrázek z pouti po prarodičích či při četbě upřímného sladkobolného rozněžnění tady na Literu, z něhož na nás dýchne čistá a nevinná duše autorova :-) I když i ta přísnost někdy muší bejt, abychom si uchovali i jakous takous soudnost - hlavně ale na sebe, čímž myslím především opravdu sám sebe ;-))
11.05.2020 09:45:06 | Amonasr
Tak jak píšeš... ale jelena a obrázek z pouti opravdu ne :-)
Davida mám trošku, jednu malou sošku a obrázek Mony, a tak podobné
památky z cest.
11.05.2020 11:17:19 | Kapka
:-D) Směju se, jsem na tom podobně. Kromě originálních obrazů a litografií na stěnách, převážně od současných autorů, se v mých poličkách nacházejí také všelijaké krajově typické suvenýry z cest, které sice mají nulovou uměleckou hodnotu, ale pro mě a pro přítele představují nevyčíslitelnou hodnotu společných prožitků :-)
11.05.2020 13:08:57 | Amonasr
Na světě je tolik kýčů. Nejhorší je když tzv. umělec vytvoří něco, co by zvládlo pětileté dítě a ostatní to zkrátka považují za umění, jelikož to vytvořil již umělec.
A ty kýče trpasličí, nebo vyrobené napodobeniny jako na pásové lince.. tak to už je v někom zakódováno a ten nevkus, se jim zkrátka líbí. :-D.
Líbí se mi, jak jsi si opět s tématem pohrál, klobouk dolů, pěkně Amonasře;-) "ST"
10.05.2020 23:25:50 | jenommarie
Díky Marie za tolerantní a vstřícné přijetí mého tak trochu špílce tady - jak se zdá, zas až na tak tenký led jsem se tu nakonec přeci jen nepustil, když se mi to nevrací jako bumerang (zatím) - sám jsem byl za kýčaře tady i v minulosti totiž nejednou označován. Tak buďto nade mnou už kriticky naladění znalci toho jedině správného vkusu definitivně zlomili svou kritickou hůl nebo se z Literu stává čím dál velkorysejší platforma, kde se autorská řevnivost, ješitnost a popudlivost už téměř nenosí. Snad jsem to ale právě nezakřikl... ;-))
11.05.2020 09:59:26 | Amonasr
:-D myslím si, že vše jde ve vlnách a je tu betesporu prostředí fajn a je milé během dne si chvíli sem "doběhnout" tak trochu do jiného světa, kde JSME všichni na modré lodi, někteří už více zkušení plavci a jiní se učíme. Ty bezesporu už TU máš svou plaveckou trasu bezvadně vytýčenou.
Jo a na tuto tvou se mi vybavil obývací pokoj, který jsme měli doma. A to stěna s prosklenými dvírky přes celou stěnu z chytátky ve tvaru zlstých kostek. V každé vitrínce vystaven jiný porcelán. Sbirka labutí, rybičrk, pantoflíčků, Karlovarských pítek, porcelánových fajfek a sochy loveckou tématikou = hov na jelena atd. To bylo běžné asi vdude:-D Zda to byl kýč, o tom jsem přemýšlela. Ještě na zdi tapiko kobereček.
11.05.2020 19:38:42 | jenommarie
:-D To je pěkná metafora s tou plaveckou trasou v modrém prostředí :-) Doufám ale, že tak úplně či definitivně tu svou plaveckou trasu tady vytyčenou nemám, to by mě asi trochu nudilo ;-)) A že to tu jde ve vlnách, to máš naprostou pravdu. Za těch neuvěřitelných 7 let, co tu všelijak plavu, se jich tu vystřídalo už tolik, až se mi tomu nechce věřit. Sotva si člověk zvykne na služebně starší plavce a pak postupně i na nováčky, musí si zase přivykat na to, že mnozí staří známí odplavou bůhvíkam a ten plavecký peloton je tak stále víc než proměnlivý. Ale aspoň to není tak stereotypní, i když mnozí z těch kamsi vytracených mi tu stále ještě chybí. O to víc mám radost z toho stabilnějšího jádra, které je zdejšímu rybníku věrné a fluktuace za vidinou něčeho možná lepšího se jej netýká. Někteří mají své do sebe uzavřené týmy, jakési spřízněné fankluby, jiní nerozlišují a kámoší se tu skoro se všemi, ale i to je jako v životě, je to naprosto přirozené. A kdo se chce učit nebo množná spíš inspirovat u druhých, tak má k tomu dost příležitosti - opět jako v životě. Osobně jsem vyznavačem i zde spíš celoživotního vzdělávání než jednou provždy vyjetých kolejí, byť by byly sebepohodlnější :-)
No vidíš, jak jsi mě právě inspirovala k zamyšlení, raději abych už brzdil :-))
A pokud jde o ty obýváky, i ony jsou poznamenány dobovou módou - kolikrát si při sledování starých filmů říkám, jak lidi mohli v něčem tak přeplácaném všelijakými soškami, dečkami, obrázky, nábytkem a bůhvičím ještě vůbec žít, vždyť to muselo být k zalknutí. Až to nedávno dospělo až do naprosto chladného minimalismu, kde se člověk musel časem v těch sice špičkově vydesignovaných prostorách cítit strašně neosobně jako v operačním sále v nemocnici či snad rovnou v márnici. A momentálně už naopak letí "zlidšťování" těchto až sterilně čistých prostor všelijakými artefakty, které jsou často až na hraně kýče (i za ní), ale dodávají tomu jedinečnou osobitost, člověk si tak dotvoří prostředí tak, aby mu v něm bylo skutečně dobře. A ani to se nemůže zastavit a uvidíme, kam to bude pokračovat dál. Ono pohrávání si s pojmem kýč je navíc mnohdy jen jakousi snobskou záležitostí v až ryze akademické rovině a ta hranice je dost proměnlivá. Od oněch všeobecně už usazených příkladů (trpaslíci apod.) až po ty, kdy se spolu neshodnou ani vystudovaní kunsthistorici a je to často víc o marketingu než o čem jiném. A už fakt končím :-)) Prima den, milá Marie :-)*
12.05.2020 10:50:28 | Amonasr
:-D:-D Milý Amonasře udělal jsi nesmírnou radost takovouto reakcí, krása.
Četla jsem si jí v práci a k odpovědi se dostala až teď.
Jsi samozřejmě plavec na své trase,
ale s různými styly, s již vyzrálymi pohledem a zkušenostmi . ;-)
No, tedy to je velké téma ten .."kýč".
jj ale moc krásně jsi to popsal,
vesměs kýč jako takový jistě má spousty "možných" a co pro jednoho je kýč,
pro druhého může být i cenná darovaná maličkost.
Pohled stylu a i snobství, zase další z pohledů na téma.
Životní styl vs umělecký vs vnitřně dke svých osobních hodnocení a přemýšlení.
Tak myslím, že toto téma je hodně široké.
:-D Musela jsem se chvílemi i užulovat,
jelikož jsi to tak krásně doširoka pojal to téma a tak jsi se do něj horlivě ponořil.
Ale je to fajn a přeji TI krásný večer a děkuji TI . ;-)*
12.05.2020 19:52:12 | jenommarie
Díky za další krásně živou reakci - také se při ní usmívám ;-)*
13.05.2020 17:28:14 | Amonasr
Tak vidíš a stačí trošku a jak je nám veselo :-D ;-)*. Hezký večer TI přeji. Dnes jsem měla náročný, ale jsem ráda, že mi lidi drží přízeň, je to moc milé.
13.05.2020 19:43:06 | jenommarie
Tak to se mi hezky čte - držím palce, ať to tak i vydrží :-)*
13.05.2020 21:28:35 | Amonasr
moc TI děkuji milý Amonasře a krásný večer;-)*
13.05.2020 21:33:39 | jenommarie
:-)*
14.05.2020 10:41:48 | Amonasr
...tys ten kýč pěkně nakop...až trpaslíkovi uletěla hlava...;-)) ale dobrá úvaha...
10.05.2020 18:44:28 | Marten
:-D Díky za přijetí - ale ani do trpaslíků bych ve skutečnosti nekopal, kýč má také v životě své místo, a je někdy přece tak něžně roztomilý... ;-))
10.05.2020 19:33:25 | Amonasr
Souhlas, ovšem ráda bych se zastala sádrových trpaslíků, sbírám je totiž:-)
10.05.2020 16:23:16 | Gyda Jakojovna Heridiot
jé já taky a taky mě ale vždy vyrostou ,)
10.05.2020 16:44:27 | xoxoxo
Když vyrostou, tak to ještě není tak hrozné, horší je, když se rozrostou - mají k tomu dost sklony.
10.05.2020 16:52:06 | Gyda Jakojovna Heridiot
:-D)) To musíš mít hodně velkou zahradu ;-)) Ale pokud se Ti tam ještě nějaký vejde, doporučuju akvizici Knížákova obřího trpaslíka v nadživotní velikosti, který byl dokonce kdysi exponátem v Národní galerii, nevím ale, jestli je někde nyní k mání. Čímž se zároveň klaním všem vášnivým sběratelům nejen sádrových trpaslíků... :-))
10.05.2020 16:42:44 | Amonasr
kolik měřil takovej mutant? takovej exemplář by se dobře hodil do mé milionářské zahrady ...měřil si ho amone? změř ho a napiš kde se dá sehnat :)
10.05.2020 16:46:38 | xoxoxo
To už je spousta let, co jsem kolem něj občas kdysi chodil, ale tipoval bych ho tak bratru na 3 metry. Ale fakt netuším, kde nakonec skončil... ;-))
10.05.2020 16:50:57 | Amonasr
jestli nakonec né v mé zahradě ale tak ji projedu a uvidím, co je to pár hektarů že určitě najdu trpaslíka neboj? :)
10.05.2020 16:56:13 | xoxoxo
Toho bys nepřehlédla - i když v anglickém parku by se možná uměl schovat i za nějakým rozložitým dubem... ;-))
10.05.2020 16:58:06 | Amonasr
no marnost? ano i ne amonedraselný ale líbí se mi ten styl psaní u tohoto textu je takovej punkersky skeptickonadšený jako mé texty kde je kýč pro mnohé a pro mnohé ne ale tak to je a bude,ono umění se často doceňuje až po smrti tedy když to srovnám s dobou pře pře předlouhou tak umělci hladověli a strádali chlastali souložili a dokola dokola furt až je skolila smrt ale uměli jen doba byla jiná a jejich umění nadčasové a vlastně oni pro umění žili skoro bych řekla že byli masochysti na sobě...dnes se liter stal takovou modrou lodí né kvalitou ta zas však není ani v knihkupectvích regál je plnej ale kvalitní knihu je jako hledat jehlu v kupce sena pro mnohé se stalo psaní byznis jako sport herectvi veškeré umění které podlehne pozlátku je ztracený v překladu,kritici mají žeň ..jeden soudnej kritik řekl že převážná část kritiků jsou ti co se nedokázali stát spisovateli protože nedokázali nic kloudnýho napsat kriticky shodnoceno a podtrženo ale kritika je třeba je to olej do motoru doufám že sem to s tím olejem napsala dobře,to víš ženská já vím jen kde je v autě volant stěrače plyn ale co je pod kapotou a co to žere dramatická situace na benzínce :D tady si kritici můžou přihřát polívčičku...já umění nesoudím jen ho pozoruji a naladím se na určitý obraz vjem intuici barvy chuť a když mě naskočí husí kůže můžou o tom díle kritici kecat zle jak chcou mě to dostane protože když nic z díla není cítit jsem mrtvá uvnitř i já jen dobrý text obraz socha hudba které dokážou tyto emoce navodit jsou a budou imunní na kritiku a svého obdivovatele si najdou a tento text si našel mě to je symbioza zase po čase jsem se dostala k dlouhému komentu tady a zase u tebe toje haluz jak to kurŇa je možný :))) amone za umění já taky považuji říct lidem aby šli k čertu takovým způsobem že se tě ještě zeptají na cestu.“ Libri boni semper amici fidi erunt. tak čus někdy zas
10.05.2020 15:50:24 | xoxoxo
Z Tvé reakce mám milá Xono opravdovou radost - protože je také fakt taková zapáleně opravdická a to mám moc rád v jakémkoliv textu, ať už jde o dílo či komentář :-) A nemám vlastně ani s čím polemizovat, protože bych všechno i sám podepsal. Není důležitá uhlazenost ani nějaká myšlenková vycizelovanost - umění je především o emocích, a ty Ti nikdy nechyběly. Tak jsem hodně potěšen, že ses tak vášnivě rozepsala. A ta závěrečná myšlenka o umění jako cestě k čertu, je úžasná - pokud je snad dokonce z Tvé vlastní hlavy, určitě si ji nech okamžitě patentovat, než Tě někdo předběhne... ;-))
10.05.2020 16:37:03 | Amonasr
cokoliv dělám dělám zapáleně se divím že jsem ještě neblafla.. asi proto že jsem ohnivý znamení to bude tím :) a ta myšlenka s čertem nene to vymyslel někdo kdo má talent na okamžitej zásah bylo by mi ctí něco takového umět :)))
10.05.2020 16:48:26 | xoxoxo
Však Ti ta ohnivost sluší ;-)
10.05.2020 16:51:45 | Amonasr
Prvně, jsem rád, že tě ta naše malá diskuze zde inspirovala k tomu, abys napsat text. V druhé řadě - ke křídlům. Básnický jazyk má spoustu ošemetných slov, která se v textech omílají dokola, pak se z nich vytrácí výpovědní hodnota a poetická efekt - to beru. Na druhou stranu jsem si také uvědomil, že paleta slov je u každého autora jiná, v této pozici je každý z nás jako Adam, který měl za úkol vše kolem sebe pojmenovat. S výběrem slov a jejich významem problém nemám, to je každého věc. Jednotlivá slova kýčem dle mého názoru být nemohou (pokud je k nim přidána výpovědní hodnota), pokud jsem ale frází, už se dá spekulovat o tom, jestli je to kýč nebo není (což je samozřejmě velmi subjektivní). Když mluvím o kýči, zaměřuji se spíše na sdělení jednotlivých veršů/strof/textů. Jednoduše řečeno, napiš to tak, abych si myslel, že to ještě nikdo nenapadlo, nikdo to neřekl nebo nenapsal. K tomu je důležitá také forma.
Někde jsem četl "Básník má za cíl ohromovat, kdo to neumí, ať jde hřebelcovat koně.
Je fajn číst tu neintimnější světy jednotlivců, jsou totiž jejich (naše). A možná se někomu můžu zdát jako rýpal, kterému se furt něco nelíbí, ale jak už jsem napsal dříve - je to jen moje láska ke slovu a k poezii. Nejsem sluníčkář, protože jen o slunci to není - to všichni dobře víme.
A ještě jednou díky za takový vstup, třeba se tu rozpoutá diskuze, ten text je k ní jak dělaný.
10.05.2020 15:42:07 | MLADÝ BÁSNÍK
Dík za jistě zajímavou odezvu, v zásadě s Tebou i souhlasím. Ty uvedené často omílané metafory byly jen tím prvním, co mě napadlo, a na co jsem i dost alergický – je to ale myšleno spíš jako přátelské varování začínajícím autorům, aby se jich a mnoha podobných pokud možno vyvarovali, protože se jejich užíváním vydávají zbytečně do slepé uličky. Křídla jsem zvolil jako jednu z vůbec nejotřepanějších metafor, bezčasí naopak jako tu, která se tváří sice zdánlivě progresivně, ale je poslední dobou až neskutečně inflační a tím pádem také už značně vyčpělá. Čímž jsem chtěl říct, že i kýč má své dobově inertní i moderně aktuální varianty. Nejspíš se těmto obratům někdy nevyhnou ani ti nejzkušenější básníci, ale pak musí přijít opravdu s nějakým novým zasazením do kontextu nebo posunutým významem či překvapivým propojením s nějakým kontrapunktem, originální myšlenkou apod., aby se dalo ještě hovořit o umění. S Tebou uvedenou tezí, že básník musí především ohromovat, zřejmě přišel některý ze současných postmodernistů a postpostmodernistů či jaké ještě nové nálepky se stále rojí, protože to se mi zdá jako opravdu typický stihomam mnoha současných módních autorů – ohromovat čtenáře za každou cenu, čím větší pitomost, tím líp. Až to nakonec ohromuje především svou bezduchostí a pouhou slovní ekvilibristikou. Já bych s tou tezí souhlasil mnohem raději, kdyby se slovo ohromovat nahradilo slovem provokovat nebo se tam aspoň doplnilo. To bych spíš spojoval s posláním umění – burcovat lenivého ducha publika, aby kladl otázky především sám sobě a hledal na ně odpovědi také hlavně sám u sebe. Pouhé ohromení je podle mne víc atributem konzumu a vzbuzuje spíš touhu po senzacích (a tomu se současné umění opravdu konjunkturálně i většinově podbízí), než po kultivaci (třeba i bolestivé) emancipovaného ducha čtenáře.
Sice se mi tu vášnivé polemiky o kýči moc vést nechce (už mám svá nejbouřlivější léta za sebou), ale jako štír, který se tu vědomě pustil na poměrně tenký led, musím samozřejmě počítat i s příslušnými následky ;-))
10.05.2020 16:20:51 | Amonasr
Budeš se divit, ale tento citát je ze z přelomu 16. a 17. století (Giambattista Marino).
10.05.2020 17:42:04 | MLADÝ BÁSNÍK
:-D)) Bravo! Tak tos mě fakt dostal, to mě doslova ohromilo! Je vidět, že umělci dokážou předběhnout dobu i o celá staletí, i když to ohromování se mezitím roztočilo do takových obrátek, že by se možná i samotnému Giambattistovi z toho pěkně zatočila hlava ;-)) Možná ale právě kvůli přílišnému soustředění na tuto zásadu jsou jeho básně hodnoceny sice "jako velmi citlivé, obrazné, ale neprocítěné, většinou spíše vykonstruované než spontánní, formálně ovšem mistrné. ... Ve své době byly velmi módní a Marini kolem sebe shromáždil množství epigonů." (viz Wikipedie). Tak tady by se dalo u některých současných módních autorů vyměnit jen to jméno a sedlo by si to rovněž jako p..el na hrnec :-)
10.05.2020 18:06:37 | Amonasr
Pro toto tvrzení je asi potřeba dílo číst, ne spoléhat se a argumentovat tím, co si kdo přečetl na Wikipedii (s úsměvem, bez urážky).
A ještě k tomu tvému předchozímu komentáři. Ekvilibristika se slovy má kořeny již v říkankách - na nich nic moderního není. Bezduchá konstrukce je také na tenkém ledu, myslím si, že to není tolik na autorovi jako na čtenáři. Nelze soudit podle toho, jestli se mi to líbí nebo nelíbí. Rothko se mi přes obrazovku taky nelíbil, ale když jsem ho viděl na vlastní oči, fňukal jsem jak želva. Nebo Dalí - ten ohromuje i provokuje i překvapuje v jednom, jeho génius i ego moc nedovolí přiblížit se, ale sakra, jednou ho spatříš a už ho nikdy nedostaneš z hlavy. Ale jo, všechno je subjektivní a pokora je pro mnohé z nás těžkým soustem. Jde o to příběh najít a pokud to nejde, vytvořit ho z materiálů, které nám autor poskytuje. Umění si žije po svém, to my ho potřebujeme.
10.05.2020 18:26:30 | MLADÝ BÁSNÍK
Do četby Mariniho díla se kvůli tomu pouštět nebudu, prostě mi jen ta jeho charakteristika na Wikipedii sama od sebe nahrála do karet, aniž bych se o to jakkoliv snažil – no nepoužij to pak ;-)) Ale aby nedošlo k mýlce, já rozhodně nejsem odpůrcem současného umění a současných autorů, naopak mě často oslovuje v různých formách víc současné umění než to minulé, např. současná vážná hudba, opera, divadelní drama i výtvarná díla apod. Nedávno jsem si po letech naopak otevřel svazeček s milostnou lyrikou od Františka Halase, který mi skoro před půl stoletím věnovala jedna z mých pubertálních lásek, a z mnohých jeho veršů jsem si tedy na zadek zrovna nesedl – to bych našel pro sebe mnohem zajímavější a povedenější věci třeba i tady na Literu, i tady se dají přece číst kvalitní dílka od současných autorů, byť je kromě nás zná ještě míň lidí, než ty vydávané (ovšem ve stejně směšných nákladech, jako je počet čtení tady). Jsem k současnému umění naopak mimořádně otevřený, dokonce jsem si u svých hudbymilovných přátel vysloužil posměšnou nálepku, že se mi líbí úplně všechno. No, to samozřejmě přehánějí, úplně všechno taky ne, ale vždycky se snažím autora nebo třeba i záměr divadelního režiséra nejdřív pochopit a přijmout, o to větší mám pak radost, když se to sdílení povede. Někdy z toho ale čiší taková jalová sebestřednost, právě ona snaha „ohromovat“ za každou cenu, šokovat něčím, co tu ještě nikdy nebylo, že se smysluplná výpověď úplně ztratí a zůstane jen prázdná slupka dobrá akorát tak pro snoby. Je to ale jistě věc konkrétního posouzení každého z nás, naší osobní citlivosti, životní zkušenosti, schopnosti empatie atd. atd. A souhlasím také s tím, že není nad živé osobní setkání s jakýmkoliv dílem – třeba Van Goghovy Slunečnice mě neuvěřitelně hypnotizovaly teprve, když jsem před nimi stál v londýnské galerii, to se nedá s reprodukcí vůbec srovnat (nebo i Picassova Guernica a spousta dalších). I tak si ale trvám na tom, že chtít jen „ohromit“ jakýmkoliv uměleckým dílem je pro autora nedostatečná ambice, která může skončit jen na povrchu bez toho, aby docílil náležité hloubky prožitku, která teprve dělá dílo skutečným uměním. Prostě k řemeslu, byť sebedokonalejšímu, musí být i něco navíc, řekněme třeba od boha… :-) Ale to už jsme možná až v moc vysokých sférách ;-)
10.05.2020 19:28:33 | Amonasr