XI.

Snažím se být pořád na povrchu
o malý krok před smrtí
Oči dokořán otevřené
utíkám před pouty dravčími
Sem tam těsně se mihnu kolem háků
co se snaží zachytit křídla která nemám
Potichu šeptám modlitbu-mantru
dokola kolem dokola kolem dokola kolem
kolem nás se všechno točí tam a zase zpátky
Tam a zase zpátky dokola kolem jak vír
Jak víra a nenávist živená jí
kolem nás je nevíme to jen tušíme co kolem
a dokola se točí v kruzích šílených
nepochopitelných
Ignoruj to ale stejně ti to nebude nic platné
Je to skryté v samé podstatě hieroglyfů
v řeči poselství slunce a nebe
Točí se točí po směru epilepsie
v bláznovství čirém jak slzy Latimérie
Podivné důkazy polodenních útěků z pohádek
se točí točí od konečných počátků
až po nekonečné konce bez nikoho
Zabij, zabij ty ctnosti
Stejně nejsou moje jak jsem si myslel až donedávna
A odejdi..