Kráčím po vteřinách
těžkou botou stesku
zašlapávám je do
minulosti
hanobím rasu
podvraťáckých myšlenek
kulhám kolem
vlastní osy
započítávám se do davu
uprchlíků z dnešního dne
s diářem bez jediné
poznámky
nevím
kde mám být
v nejdůležitější moment
mého vzkříšení
Utéct není kam ...
před dotěrnými myšlenkami
Jen zatroubít k útoku ...
a stát dnes večer před branami
Cůpky tvé rozplétat ...
když vědomí rybky odplouvají
Na rozum nespoléhat
když těla si tak krasně hrají ...
12.03.2007 17:04:00 | HarryHH
Moc povedená, moc, moc. Poslouchám právě Bacha a jako by tam Tvůj text zapadl.
07.03.2007 11:09:00 | Miskitka
Tady jsem vždycky ráda na návštěvě.Jen by to dnes zasloužilo, jarnější myšlenky. Ale sama vím, že někdy ani slunce nepomůže. Tak nějak se to do duše vkrádá.
07.03.2007 11:04:00 | Lota