Je to, jako když

Je to, 

jako když zavadíš o něhu dlaní,

zacinkáš nehty o křemičité lůžko,

sfoukneš zrnko cukrové krusty, 

zdoláš své poslední, nejtěžší úzko.

 

Jako když nad poli zvedne se mlha, 

posbíráš rosu a zmáčíš si nohy,

napneš svůj luk a rozdáš se světu,

v gejzíru tisíců horoucích šípů,

jako když z hnízda vyletí červenka,

tak přesně takový pocit je to. 

 

Jako když obejmeš malou duši v sobě, 

statečný, silný, přímý v ramenou,

obestřeš, nepustíš, 

svou bezbřehou láskou, 

která je živena láskou druhého.

Jako když konečně nalezneš studnu,

jako když skloní se stařičká zelkova,

jako když vylezeš na nejvyšší vrchol 

zakřičíš: Přijď.

A ozve se:

Jsem stále s tebou, chodit netřeba.

 

Tak přesně takový pocit je to.