Anotace: taková metafořička. Všechno skončí a je jedno jak - důležitá je cesta k tomu konci.
Kapka vody v prachu,
po zemi se koulí.
Cesta plná strachu,
tělo plné boulí.
Vyschnout může,
nebo se vsáknout v zapomnění.
Vypije ji planá růže,
a zmizí tiše bez vzrušení.
Teď ale čilá cestuje,
jak slova po rtech milenců.
Užívá si ač bojuje,
nadšení v očích spiklenců.
Její život stopu na světě nechává,
jako čas ve tváři staříků.
Netuší že s bytím svým si zahrává,
když lásku dává trávníku.
I perla krásy deště zmizí,
před tím však má poslání.
Zanechat radost vzdor všem krizím,
jak lidská bytost ve svém chování.
I oceány jsou spojeny kapkami vody. Vlastně všechno živé...Perla krásy, hezké spojení
11.06.2020 15:58:20 | Isla
Moc se mi líbí ta naděje, to dýchlo.
Ta poslední věta..o chování, kéž ny všichnipochopili, jak o nic jiného v životě nejde. ;-) *ST
11.06.2020 09:43:47 | jenommarie
To jsem celá já ( směju se).
Cesty a cestičky
v slunci i v dešti
velký i maličký
kapičky štěstí
na nich se kutálí
třeba i v prachu
naberem do dlaní
každému trochu...
11.06.2020 07:21:37 | Kapka
Jé Kapičko to mi ani nedošlo :-) Jen jsem se ráno díval na kapku ja teče po cestě, napadlo mě jak nechává na světě stopu i když zanikne, napadlo mě že je stejná jako my, ale nedal jsem si to dohromady s mou oblíbenou básnířkou :-)
11.06.2020 08:38:07 | petrzal