Až si vítr obleče mojí tvář
až plamen osahá mé kosti...
Obtiskne se do mě orel svými křídly
rozmává oblohu...
Až obleču se do hvězd
poznám z mraku
kolik z něj přesně spadne kapek deště...
mé chřadnutí je zároveň povstávání z popela..
pořád dokola..
V pravdě já nemám tvář
mojí tváří jsou nekonečné cesty
když stíny chytají se za blesky
I tak.. každý kráčíme ;-)
20.06.2020 09:20:01 | jenommarie
může být ... úsměv.z
20.06.2020 07:30:36 | zdenka