Východ slunce

Východ slunce

Tělo mraku zčervená,
jak dívčí tváře při polibku.
Noc odchází znavená,
na nebi nechává symboliku.

Snad po snech je to zbytek studu,
co kroky z domu provází.
Snad naději věští jež žít budu,
a cítím jak slunce opět vychází.

Mlčení obzoru ruší snad jen ptáci,
co žalují že je tu další den.
Nostalgie co teplo srdci vrací,
pocit že přeci rád tu jsem.
Autor petrzal, 02.07.2020
Přečteno 61x
Tipy 14
Poslední tipující: Dávid, Vivien, šerý, Emily Říhová, Květka Š., Donne, Crazymike, praetorian, Martinecka23
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Skvelá báseň :)

04.07.2020 17:06:22 | Dávid

Děkuji ti

13.07.2020 05:57:42 | petrzal

Takové lidské teplo z tvých veršů.

02.07.2020 19:44:23 | Vivien

Děkuji ti

13.07.2020 05:58:56 | petrzal

Pěkná tvorba, dívčí tělo a tváře při polibku :o)

02.07.2020 07:57:08 | Crazymike

Je fajn mít stále svou inspiraci :-)
Díky ti ;-)

02.07.2020 09:40:25 | petrzal

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.10 | Facebook, Twitter