Jdu dál

Stejný jako jsem byl jsem,
jen trochu řeším jiné věci.
Často jsem bojoval se svým zlem,
blázen skončil jsem v kleci.

Ten kluk co své sny má,
jsem vítr od anděla křídla.
Necítil bolest kdo mě zná,
štěstěna zatím mi rámě nenabídla.

Barvu ztrácím ze své tváře,
i plamínek v očích uvadá.
Přesto neplakám do polštáře,
sním stejně jako za mlada.

Mám lásku v srdci vepsanou,
v hlavě sny a brýle růžové.
Nepatřím k těm co po ráně nevstanou,
to jsou zlé doby sluhové.