Anotace: Ze sbírky Moře jako odraz duše 2020, konkrétně tato básnička vznikla 5. října a posílám jí sem tak trochu na uklidnění z toho světa hemžení.
Síla brodění.
Cesta mezi kameny.
Vlny narážejí.
Ve své síle.
Rybky připlouvají.
Mám mokré nohy.
Rybky mě okusují.
Žiji. Žiji.
V tichosti a mořské svatosti.
Další krok a masáž ze všech stran.
Jak krásné je být mořem milován!
A další krok a v blaženosti se ocitám.
Vlno, počkej a smích přidávám.
Je říjen a vše hodila jsem za hlavu.
S mořem mám dobrou náladu.
A pak mě i vlna skolí.
Já vím, že nemám svaly.
A slaná voda se mi dostane do úst.
Bože, jak dlouho jsem měla bez moře půst!
Krása! Krása!
Přírodo, přijmout mě zkus!
A klid, co rybky
může přivábit.
Ať mám klidně modřinu,
já čekala na tu největší vlnu
a pohřbila s ní právě
vlnu splínu.
A zahrabala jí do kamenů.
Krása. U moře dřímu.
Na vlnách se krásně pohoupat
moři své splíny odevzdat...
Krásný večer (*)
22.10.2020 20:57:58 | Emily Říhová
"Vlna, vlna, moře vlnění,
Do moře Ti píšu list,
Možná, jen pro ryby čtení,
Možná jej Ti budeš číst.
Píšu Ti jen něžné hlouposti
Moře mi to hádám, odpustí."
;-)ST
18.10.2020 22:09:06 | Tomcat
Hodilo mě to do klidných vln
..prohřáteho písku a slunečného nebe. Děkuji *ST :)
18.10.2020 14:55:53 | jenommarie
Děkuji!
To jsem ráda, že básnička přinesla pohodu do nedělního dne. Radost ohromná je na mé straně. To je velká výzva do dalšího psaní.
18.10.2020 17:14:39 | mkinka