Anotace: Ze sbírky Moře jako odraz duše 2020, konkrétně tato básnička vznikla 5. října a posílám jí sem tak trochu na uklidnění z toho světa hemžení.
Síla brodění.
Cesta mezi kameny.
Vlny narážejí.
Ve své síle.
Rybky připlouvají.
Mám mokré nohy.
Rybky mě okusují.
Žiji. Žiji.
V tichosti a mořské svatosti.
Další krok a masáž ze všech stran.
Jak krásné je být mořem milován!
A další krok a v blaženosti se ocitám.
Vlno, počkej a smích přidávám.
Je říjen a vše hodila jsem za hlavu.
S mořem mám dobrou náladu.
A pak mě i vlna skolí.
Já vím, že nemám svaly.
A slaná voda se mi dostane do úst.
Bože, jak dlouho jsem měla bez moře půst!
Krása! Krása!
Přírodo, přijmout mě zkus!
A klid, co rybky
může přivábit.
Ať mám klidně modřinu,
já čekala na tu největší vlnu
a pohřbila s ní právě
vlnu splínu.
A zahrabala jí do kamenů.
Krása. U moře dřímu.
22.10.2020 20:57:58 Emily Říhová
Na vlnách se krásně pohoupat
moři své splíny odevzdat...
Krásný večer (*)
18.10.2020 22:09:06 Tomcat
"Vlna, vlna, moře vlnění,
Do moře Ti píšu list,
Možná, jen pro ryby čtení,
Možná jej Ti budeš číst.
Píšu Ti jen něžné hlouposti
Moře mi to hádám, odpustí."
;-)ST
18.10.2020 14:55:53 jenommarie
Hodilo mě to do klidných vln
..prohřáteho písku a slunečného nebe. Děkuji *ST :)
18.10.2020 17:14:39 mkinka
Děkuji!
To jsem ráda, že básnička přinesla pohodu do nedělního dne. Radost ohromná je na mé straně. To je velká výzva do dalšího psaní.