Stříbrný drahokam

Anotace: jedna ze tří nových půlnočních básní... Mno posuďte sami... jo, kdyby něco, tak je to o drakovi...

Oblázky malé stříbrné
Vhoď je s přáním do tůňky
To žblunknutí je tak líbezné
Má euforizující účinky

Pak hledíš na ta kolečka
Jsou přesná, skoro podle kružítka
A tvá přání již jsou jasná víc
Fascinovaně, jak debil, hledíš na měsíc

Blanoví lesklé, přízračný má svit
Upíná se ke kůži, tělo má pancířový štít
Štít ukutý z měsíčního svitu
Tak koukej a hádej, co je tu?
S hlavou elegantní, jak nebeská klenba
A ty oči, krása, viď? Spalují jak kletba
Krk... Ne, to nemůže být labuť
Upíná se k silným plecím, buď jak nebuď
Vidím tlapy, ach ty spáry, ten pohled drásá srdce mé
Je to nádhera, jsou tak krásné, ostré, sílné a nezdolné
Zadek pevný, radost šáhnout si
Ostře rýsovaný, má chuť drápnout si
Sleduješ ho ještě vůbec, člověče?
Tak na toho by ti nestačili ani tři meče!
Nesleduješ? To je chyba, on tě stále na zraku má...
Aha, už ho s děsem vnímáš, moc dobře vidíš, jak ocasem klimbá
Oh, je zdoben tuctem ostnů
Tak tohle neuvidíš ani ve snu
Je jako prokládaný stříbrem
Je obklopen líbezným dýmem
Pár šupin připomíná s ostny kříšťál
Je jasné, že ten by bitku s tebou vyhrál

...Teď jsem tu jen já a ten drak
Mám pocit, že ztrácím se jak soumrak
Však neztrácím se já, ale on
Tiše v duši přísaháme, bude můj patron...

...Ležím, sním a nevím co dělat dál
Je to už dávno co tu byl, jsem taneční sál
Jsem bez něj prázdná, jen s hudbou se naplním
Přeji si tě tu mít, toužím, buď mým splněným přáním

A hle, jsem mrtvá snad?
Ne, zatím ještě ne, dokonce nemám hlad
To není halucinace, žádný hloupý sebeklam
Děkuji, jsem šťastna, ty jsi můj stříbrný drahokam...