Svoboda

Anotace: :Další z trojice půlnočních, tentokrát o sebevraždě a víře v přátele... I ronií je, že jsem to psala v myšlence na svou nej přítelkyni.... Která mě ovšem hned druhý den drasticky zradila... Což se další den vyřešilo a vinna padla na někoho jiného....

Tam za nocích měsíčních
Když vlci vyjí skrytí vhoušť
Já městem sama chodící
S duší pustou jako poušť

Vidím v dáli skálu vysokou jak má být
A při tom pohledu netoužím již dále žít
A tak deru se skrze houště zpívající noci
Ach promiň mi to, drahá lásko, více však už nemoci

Já deru se vzhůru, noc a smutek naděj mi dá
Naději, tak sžírající duši, když skočíš, křídla máš
A tak tam jdu, strach netížíc mne
Nic nečekám, prázdnota trávíc mne

Však nejsem samotná a nikdy ani nebudu
Já nechci zabít sebe, jen tu dravou obludu
Je tam, uvnitř, v nitru mojí duše
Cítím ji jak saje, drásá, hryže, kouše...

Já nejsem sama a také nikdy nebudu
Znám své klady-jsou to mý přátelé
Až zbavím se té příšery, staré větve u dubu
Miluji vás a tak slibuji, pozdravuji zemřelé

Skáču, letím, nemám zdání kam a proč
Má mysl náhle volná, zaplavuje mne radost
A přede mnou je zem, duše křídla má, našla jsem si most
Vím přesně jak to je, vždyť život je jen kolotoč...

Je úplněk a vlci vyjí
Zas někdo skočil, dali mu lílii
Havrani, ti posli smrti, zobáky ti klepou do okenic
Ty hledíš na ně přemýšlejíc, víš přesně co se stalo-všechno a nic

Tam za nocích měsíčních
Když vlci vyjí skrytí vhoušť
Já městem sama chodící
S duší pustou jako poušť