Závidím labutím

Slunečních paprsků hřejivé teplo,
pár bílých labutí z hladiny vzlétlo,
slyšet jen tiché perutí mávnutí,
ležíme spolu tiše a bez hnutí.

Závidím labutím jejich věrnou lásku,
ne jako u lidí být loutkou na provázku,
loutkou bez srdce a citových investic,
mít na sobě nitky poté už nic.

Závidím labutím jejich božskou krásu,
v jejich citech vidím spásu,
spásu pro nás, pro nás pro lidi,
vždyť jejich věrnost všichni jim zavidi.

Jedna bez druhé žít prostě neumí.....