Svítání

Rád lidem zpívám,
rád květy dávám.
Městem se toulám,
co chci, nevím sám.

Večer ulicí kráčím
a hledím na zem.
Ležel tam ztracen,
něčí novoučký sen.

Trochu jsem váhal,
zda vzít ho mám.
Nejraděj snívám,
snívám si sám.

V tom snu, louka
a lehoučké křídla.
Květy, co září,
když slyší zpěv.

Celý les pampelišek,
blankytný bazilišek.
Zázračný svět,
co nezná hněv.

O tom jsem sníval,
že vám všem hrám.
Co bylo dál,
už nevím sám.

Takový překrásný sen,
nikdy už nenajdu víc.

Svítání.