Pořád dál

Po čas v sklence led,
mění se v skupenství slz.
Jarní vánek za přelet,
nahlodá každou tvrz.

Vějířky v koutku očí,
skládají prožitý čas.
Kolem srdce se všechno točí,
to krásné zbývá v nás.

Žiji snem kluka z ulice,
ač šedý a pomalejší jsem.
V očích září hvězd tisíce,
křičí do světa že dál jdem.

Za každou bytost vděčný,
co sdílela se mnou sny.
Já žil jsem život neskutečný,
a čekají mě další dny.