Anotace: Psáno v období kdy člověk přišel o to nejcenější co měl.
Teď píši ti má lásko dopis poslední,
než slunce svými paprsky den rozední,
s končící nocí přichází ranní kuropění,
při nástup nového dne vše se rázem mění.
Tvá tvář a láska v mém srdci navždy jest,
tobě má lásko vzdávám hold i čest,
tebe můj nejdražší strážný anděli,
teď postrádám vedle sebe i ve své posteli.
Ty vznesla jsi se mi tam někam vzhůru
a místo sebe poslal jsi mi krásnou můru,
co hlídá každý večer mé a dětí snění,
od půlnoci až do rozednění.
Ty snášíš se potají k mému lůžku
a svými křídly ovíváš mou sešlou tvář,
já vzal do ruky papír a tužku,
ve svých citech jsem nikdy nebyl lhář.
Své city k tobě nedával jsem na obdiv
po tvé lásce nyní mé srdce prahne,
přál bych si aby vše bylo jako dřív,
však přání mé jsou nehorázné.
28.10.2020 01:07:49 uživatel smazán
Zajímavě vystiženo, ale nic není jako dřív a nebude. Bohužel...