Slzavý úsměv

Nahoru a dolů,

nálady mé skáčou.

Oči se mi smějí,

v další chvíli pláčou.

 

Pocity mé šťastné,

krátké mají trvání.

Smutek je mi vzdálený,

hned radosti zaclání.

 

Tvářím se hrdě.

Tedy... snažím se.

Mnozí tedy neví,

že pro nic soužím se.

 

Stačí pouhý pohled, slovo.

A nadšení vadne.

Mnozí ale nevidí,

když na mě splín padne.

 

Asi jsem hloupá.

Jiným slovem přecitlivělá.

Mnozí ani netuší,

jak toužím slyšet: "Jsi skvělá."

 

Nevěším však hlavu.

Já totiž dobře vím,

že smutek zaženu

úsměvem svým.