Bláznovství

Vše, co chtěla bych ti říct,
Umírá hořením svic,
A tak sama, beze spaní,
Čekám kocovinu ranní.

Ač střízlivá a čistá jsem,
Však motá se pode mnou zem,
Nezbývá mi, než do hudby řvát,
Ta slova, co nechtěl bys znát.

Se slzami po kuchyni,
Ani jeden nejsme vini,
Slova hloupá z úst mých vycházejí,
Avšak bez odezvy v prázdnu zejí.

Monolog, tak plný citu,
Teď zavřu zpátky do krytu,
Co skryto bylo, nechť zas zmizí,
Ať zase city jsou mi cizí.