Chlad samoty

Když zimou procitneš.
Tvé hladové srdce lží umlčíš.
Tvé tělo, jak rostlina dychtí po dlaních a rtech jak po slunci a vzduchu a ty si uvědomíš, že jsi ve fázi umírání.
I když tvé tělo životem jen hýří, tvá duše každým dnem umrzá a vytrácí se z ní poslední zbytky světla.
Náhle ti dojde, že jsi právě tam kam ses bála jít.
Na cestě, která zničí jas v tvých očích a tvé bušící srdce se promění v bílí sníh.