Dnes jsem zde na Literu přečetl pár desítek básní a ta Tvá mě doslova dostala do kolen. Možná je to také umocněno poslechem hudby od Agnes Obel z Dánska, která je taktéž naladěna na stejné vlně. Tedy vlně obrovského citu, melancholie a zároveň smutná.
Báseň ve mně vyvolává obrazy velmi citlivé ženy, která stále hledá cestu, lásku, opětovaný cit. Zároveň se dostává do fáze zklamání životem a veškerého okolního dění. Ztrácí naději. Je introvertní a melancholická, křehká a velmi vnímavá. Víš, to co je v té Tvé básni - je čistá, průzračná přirozenost, která má obrovskou sílu. S úctou a pokorou Slávek Lou.
15.12.2020 10:13:02 | Krahujec
Děkuji moc za krásný komentář :)
15.12.2020 12:22:33 | Amiradi
Tedy jako závěrečná scéna na filmovém plátně. A pak biletářka světla a ... realita
05.12.2020 00:57:31 | Vivien
Jak ledový kvítek
pokrytý sněhem
Uvnitř jej stále
ta láska hřeje. *ST
moc pěkná
..smuténka, milá Amiradi.**
Ta realita to je špatná zastávka
..někdy raději nezaSTavovat
...vlak jede dál do stanice "Touha"
..možná že výhybka napoví..
..kam další koleje směřují
..
Nelež dlouho na tom sněhu
..byla by tě škoda
..ale co já radit mohu..
srdce..také z kamene nemám.
04.12.2020 19:10:31 | jenommarie
Moc pěkný komentář, děkuji, dráhá Maruško :)
05.12.2020 13:48:39 | Amiradi
Děkuji a opatruj se milá Amiradi**;)
05.12.2020 23:53:26 | jenommarie
Ty také :)
06.12.2020 08:59:21 | Amiradi
Sních co nahé tělo pokrývá, jen něha... mrazivá.
04.12.2020 17:01:42 | šerý
vítr jej uslyší...
04.12.2020 16:40:34 | enigman