Umlčení

Pancíř se blyští počmáraný mrazem

a pokrývka sněhu ukonejší líc

groteskní postavičky se zlomeným vazem

a hrotem šípu někde uvnitř plic;

Sup rozjařený se směje nad mršinou,

jež odkryla mu všechny svoje dary;

dnes povečeří a zítra už zas s jinou

si nacpává břich a rozevírá spáry;

Po ratišti kvapně krev se k peklu plazí;

mladý posel neměl času zvěstovati běd;

teď snad naposledy vzdorně sebou hází,

když na kůl vsadil jeho pravdu svět;

Tak hynou city, jejichž květy zrezavěly,

a hoří praporce, jež déšť opustil;

my pokorně se zabydleli na podlaze cely;

mám rozum, to jsem si zasloužil...