bezejmenná

vánočka jak zaplétání příliš volných konců

oratorium kočičích střech

milencům na rozestlanou dobu

teď dýchat na sebe dáváš

                      pro zahřátí

snad je to jen

bezejmenná

tíha rukou v šálku světla

vetché rýhy lomů

na dno svlékáš

    koráb domu

a dech

vitráž

jak pokus

o ozdobu