Půjdeme spolu brodit se sněhem a ruce pro jistotu spletené
myslíš si doufám to co já myslím
pocity do zrcadla vkreslené
společné kroky pod střechou z vloček
a cesta nemá žádný cíl
být aspoň na chvíli
Amorkem bloňďatým
snad bych tě vážně postřelil
...skok v čase
a pak tvou ránu průzračnou vodou
omýval pod ochranou skal
některé kvetou některé voní
a ty co léčí
přikládal
....nedořekl
něco si nechám až zajde slunce
až šero prodlouží
tvůj svůdný stín
pár nočních ptáků
nechá se slyšet
a horko vejde do slabin
.....Poeťáčku "jaroslavý"....vepsal si to ale krásně....Ji./úsměv/
16.01.2021 20:53:52 | jitoush
No ale vždycky to jde ještě lépe;))
17.01.2021 07:57:49 | poeta
Tak jako, jestli bylo potřeba,
aby napadl metr sněhu a ty jsi se musel
zpět na Liter proházet, tak jsem moc ráda za to,
že už se tak stalo...
Je tuze hezká...:-)
14.01.2021 14:18:41 | Dreamy
Vyházel jsem si jednu cestičku, ale kdo ví jestli zase nezapadá
17.01.2021 07:58:36 | poeta
Krásne melodická...viem si predstaviť, že na počutie by bola výborná.
14.01.2021 04:51:54 | Guldrun
.. takový pan cupák. Úplně ho slyším
17.01.2021 07:59:18 | poeta
Pěkná poezie.
Ta poslední sloka, za mě excelentní*
13.01.2021 21:29:44 | šerý