V sousedství Nebeského statku

Ve vůni hlíny pole

v sousedství šumění lesa

se rozpadá stodola

mého života

 

Prkna štítu

vybraná díž

vyšisovaná sluncem

zkroucená vodou dešťů

 

Prkna štítu

jako oči utrápeného člověka

jako žena

po mnoha porodech

 

Zatoulal se

ke mně poutník

rozložil spacák

do zatuchlé slámy

 

Ráno se probudil

protřel si oči

všiml si zdechlé lišky

vyrazil dál

 

Láska zkroutila mé krovy

prasklinami natekla voda

rozvrácené zdi

jsem podepřel množstvím kůlů

 

Pak jsem zas

kůly odebral

mírný vánek dokonal

dílo zkázy

 

Budu brát cihlu po cihle

čistit je od staré malty

dávat je jednu ke druhé

podle starých plánů

 

V trpělivosti zbylého času

se budu pachtit s omítkou

vytahovat trámy na střechu

vdechovat vůni dřeva

 

V dočista zastaveném čase

budu klást tašku po tašce

až bude všechno hotové

možná se vrátí lidé

 

Vyhlédnou ven do polí

skrze průzračnou krůpěj

skrze slzu

zemřelé matky