Dobrý den

Zas horizont ven slunce pouští,
naděje vylévá se do kraje.
Ten obraz smutek nepřipouští,
led smutku zvolna roztaje.

Kal v řece na dno sedá,
tok času křišťálový zdá se být.
Jdu s kytkou domů i když není středa,
když nevyjde to, tak aspoň políbit.

Dnes mě nic netrápí jdu s úsměvem,
něco snad vyjde, něco ne.
Okouzlen jsem tím světla výjevem,
s prostoduchostí vše je dojemné.

Možná jsem blázen aspoň dnes,
dnes jenom oddávám se kráse.
Marné je zkoušet na nervy mi lézt,
pohlcen jsem ve vlastní spáse.