Ostružiní

Velmi zrádné ostružiní,
Svou práci nehybně činní,
Probíhám jím tam a zpátky,
Tvořím v lese krásné zmatky.


V noci kabát se mi zachytí,
Tmavé uspořádání nití,
Trny se drží, pustit mě nechtějí,
To ony jsou tou hnusnou nadějí.


Hluboké rány a krev kape z nich,
Ze zadu blíží se tak známý smích,
Vzácné oči jak v kameni meč,
Připrav se, ty hloupá, na vnitřní steč.