Už odcházím

Jen šerá pláň osudu,
mezi stromy života,
své kroky tam povedu,
bolí, to slovo dobrota…

Malá nicka mezi hvězdami,
vlásek všeho nikde a všude,
jen tma mezi dny slunečními,
pomalu, ale něžně pomalu už jde…

Vždyť slova jen z úst plynou,
skrz srdce až do morku kostí,
máš barvu bílou, ale ty raději jinou,
vždyť víš, kolik na světě je slastí…

Pár posledních slůvek nad propastí,
s myšlenkou jedinou a dokonale jasnou,
říkám si, kdy život už mě pustí,
a podám si ruku s mojí známou tmou…

Spi, už prosím spi, spi…už odcházím…