Anotace: Kolik z nás si přálo se neprobudit...a kolik z nás pro to i něco udělalo...občas to vypadá jako jediné možné řešení,ale snad není.
Straním se, do očí nikomu nechci se dívat,
Bráním se, za druhou tváří musím se skrývat
Cítím to, nikdy to už nebude jako dřív,
Vidím to, už dlouho žiju jenom v iluzích.
Co jen mám udělat, aby to trápení zmizelo?
Lehnu si…
Ale ne že by se mi snad chtělo
přesto usínám.
Přeju si, abych se už neprobudila..
Umírám..
Vždyť stejně jen proto jsem žila...
Brát život jen jako cestu za smrtí není zrovna nejlepší...Ale někomu se to tak zdá a vím, že to je na h***o, protože jsem jeden z nich.
20.03.2007 09:13:00 | Azazen