Anotace: ...
Malý smutný ticho
který nikdy nepochopíš
Teď chci bejt sám
sedět jen tak v koutě
kouřit si svý cigáro
a myslet někdy na slabost
v otrhaným světě
nic víc
sedět
dokud život nevyprchá
a posmívat se svýmu nitru
však co
nikoho to nezabije
ani nerozpláče
neovlivní
možná přijde Shakespeare
možná nějaký děvky
možná trocha potěšení
nitrožilně
a pak
mý otrhaný světy
bez tralaláků
už prosakuje
skrz zavřený víčka
panebože, l..ás... k..a..
..s t..es...k
a malý smutný ticho
který nikdy nepochopíš
Nejdřív si říkám, že jsem nenašla nic nového pod sluncem, ale čím víc jsem četla, tím víc mi něco říkala... Dneska jsi asi první, kterému jsem ochotná dát sto.
13.03.2007 22:03:00 | Bajík
Mě by to asi rozplakalo... A asi i ovlivnilo... Nebuď tak smutnej, je mi tě líto...
13.03.2007 20:50:00 | lidus
Fíha, Tebe jsem myslím ještě nečetla... a docela koukam:) že by další do seznamu čtených?... jojo,fajné...
13.03.2007 19:30:00 | loveSKA
ale je to moc krasne, teda pokud se tohle da tvrdit o tak smutne basni..
13.03.2007 18:58:00 | Malá shnilá emotivní příšera
chce se mi z toho plakat... a to me pritom pred chvilkou rozesmal tvuj komentar k me posledni basni... :(
13.03.2007 18:55:00 | Malá shnilá emotivní příšera