Jen jedinkrát padl na kolena,
když z osudu stal se kat,
mladá léta byli vzápětí vzdálená,
na šachovnici jen králové, pat.
Na kolenou teď leží u popelnic,
hledá ztracené štěstí a nebo jen drobné,
nemá duši ani tělo, nemá vůbec nic,
táže se „ Bylo to vše tak moc slavné?“
A kdo to je?
pouze sen?
to přece ne,
už bude den…nebude noc…
Z nebe se snáší déšť,
to bůh pláče,
nemohl vidět tu zášť,
už je mrtev, ten zrádce…
nějak ti to tam ujíždí co zhlediska rýmu dost slabí hodně slabí
15.03.2007 16:34:00 | Jsem ten kdo jsem