Skleněný zámek

Naše duše představuje skleněný zámek.
Je tak křehký, avšak překrásný.
Stačí jeden neopatrný pohyb
a zámek se rozpadne na milion skleněných střepů.
Místo abychom začali zámek stavět znovu,
raději se pořežeme střepy.
Jen ty nejsilnější dokážou dát
zámek do původního stavu.
Má duše se pokouší zámek poskládat,
avšak uprostřed noci se vždy opět rozpadne.
Už nechci dál začínat znovu a znovu.
Raději se pořežu střepy a svoji zničenou duši
uvidím v odlesku skla.
Jediným stavebním materiálem,
který je relativně stabilní je kvetiapin, rivotril nebo hypnogen.
Chtěla bych zůstat v agonii sedativ.
Je to stav totální letargie.
V té chvíli si uvědomuji, že zámek pevně stoí,
poté ale zjišťuji, že se dívám do střepu a
má duše krvácí...