Z(a)tracené jaro
Zapomněla jsem psát..
Skládat písmenka do vět
Složených životem.
Zamlžil se mi svět...
Něco jsem ztratila
V hlubinách svých propadlišť.
A kde se najde to, co neznáte?
Možná sebe! Jsem zradila...
Ztratila jsem samu sebe.
A chci spát
neslyšet a nevidět.
Nadávám slunečnímu dni
Je to tak trapný
Jak si může svítit slunce
Pro jiné
A na mě zapomenout...
Toužím...sobecky se nestydět...
S kým mám vítat jaro
když neexistuji.
Jen v zrcadle
je ta divná ženská
s opuchlými víčky
Neznám ji...
No mě se tahle báseň nelíbí, ale je to z pocitů co jsem měla, jinak kvalitativně to teda spíš horší.Tak to je dobrý robot píše FBI chá to asi proto že mě hledají? Nekecám :O)
16.11.2007 06:32:00 | Jahudkka
Podivně snové.. tak krásně smutné a pobuřující..
Tahle se mi doopravdy líbila..
09.11.2007 20:00:00 | Asinar van Martinaq
Pro mně supertip. Hluboká báseň... Únik do spánku dobře znám... i tu cizí ženskou s nateklými víčky v zrcadle...
27.10.2007 20:17:00 | Levandule
Ahoj Kouzelníčku, jo to je fakt, cítím se jak opuštěnej...ale fracek, nikdo mě neopusit (cha ikdyž se tomu divím) nikdo mi teď nějak neubližuje a přesto cítím se jak... no prostě tak jak jsem to napsala.
Děkuji za koment :OD.
15.03.2007 15:20:00 | Jahudkka
Moc se mi líbila.Je to pěkný pohled na opuštěnost.A teď se usmívám, protože máš určitě ráda lidi a i cizí, takže ta v zrcadle to s tebou vyhrála.Má to někdo kliku.
Přeji krásný večer.
14.03.2007 20:49:00 | kouzelníček