Svatojánský večer

Za okny se modrá šero
rozsvěcí se první hvězda
voní tráva a prostor

Všude okolo nás
dopadají neviditelné nálože ticha
z detonací oněmuje neživé

Sedíme spolu
na nízké lavici
opíráme se o peřiňák
voní tmavým dřevem
nese lampu

Vyvoláváš ve mně
krásné dojmy
šeptám Ti je
hladím po vlasech
neuhýbáš

Tvůj pohled
široce otevřených očí
se zastavil jako srna v bezpečí

Dívám se jím do Tebe
po jakých cestách
kráčíš v myšlenkách
když poslední spoj odjel
a my zůstali zde
kde máme všechno