Anotace: Stále dokola… vztek… odpuštění… lidský kolotoč, který neumíme zastavit…
Hranice zdvořilosti
ztuhla jako tuk
na chladnoucí polévce
Stíráme mastné kruhy
vzteku,
ale stopy zůstávají
Vrásky mezi obočím
shrabané na jednu hromádku
podzimní vzpomínky
… a já rodím
žlučové kamínky
do barevných korálků
odpuštění
Hlavní je, že se umí odpouštět. Ale kde hledat v tom začarovaném kruhu hranici?
18.03.2007 20:45:00 | marllichy
to je prostě začarovaný kruh...a s tím už asi nikdo nic nezmůžeme...:-(
15.03.2007 22:27:00 | Lucyane
A přece se točí. Pořád se to točí. Proto se občas motá hlava....než si přivykne...a čeká...na další motání...
15.03.2007 09:41:00 | smudlinek
...píšeš to krásně...je vidět, jak množství práce tě dostává do varu...jsi jak papiňák...pozor Levandulko na výbuch...ten výbuch nepoškodí jenom tebe samotnou, ale i okolí...byla by to věčná škoda...nebuď workoholik
))):-(((
15.03.2007 08:23:00 | Lota
... kola ... kruhy ... kroužky ... velikost hranice bolesti ... Levandulko ...
15.03.2007 08:12:00 | Marcella
Ty Tvoje žlučové kamínky dávají mé naturalistické obrazotvornosti docela zabrat...
15.03.2007 08:08:00 | Gregy