Kolikrát

V hlubokém tichu příběhu bez konce
zkoumají pohled, stárnoucí strach.
Vzpomínkou doteku sami se matouce,
ožívá náhle v nich nářek a prach.
***
Minulé obrátí, zaseje, sklízí -
v důvěře zítřka, jež otvírá den.
Na prázdno objímá nechtěnou vizi,
v níž vadnou růže, samet a sen..
***
**
*
Kolikrát ještě můžu tě zranit,
abys odpustil..?