Noční ticha

Je noc, ticho, vzduch nehybně stojí,
to jeden spí, druhý pracuje, někdo se bojí.
Ticho má vlastní řád, ukrutnou sílu,
jako když noc je bůh a ticho hraje vílu.

Umí být vražedné, trapné i k pláči,
bůh se svou vílou teď na všechno stačí.
Může být pokojné, někdy i léčí,
ticho však panuje, to není něčí...

Ticho se po nocích všude rozprostírá
a v jeho náručí je nezměrná síla.
Někdy je tesknivé, jindy je tklivé,
umí svou náručí umlčet živé.

Hned jak se objeví, rychle se rozhostí,
krásné i důvěrné - má spoustu předností.
Bez ticha nejde žít, ticho je koření,
dřív nebo později, každý jej ocení.