Den, co zmizel, aby mohl být

Anotace: Tvůrčí krize ukončena

Den, co zmizel, aby mohl být

Den chřadnul, mizejíc v dálavách za obzorem,

při ryku všednosti utichal, odcházel za šumem stromů.

A ticho? Prostupovalo bezostyšně krajinou, když rosa něžně líbala zem.

Přicházející šedivá noc zbarvila nebesa, mystickou krásou snů.

-♥-

Zanikajícími odrazy šerosvitu, prosvitla lascivně luna,

započala divoký rej ticha za třpytu noci.

Tekoucími proudy snových přání proplouvala smyslná fortuna,

vrtkavá pentle, vystupující z oparů hvězdokup, mlhovin a galaxií...

-♥-

Neprobádaný svět rozpustilých baletek unika bez emocí,

kanul tichem nesmírnosti slz Perseových.

Rozpouštel se za posledních záchvěvů modrooké noci,

aby rozespalá jitřenka sblížila unikum duší rozpolcených.