Ranní odolnost

Had světel se klikatí,
když tmou sám večer jdeš.
Pod hvězdami všichni jsme zajatí,
spadlá víčka skrývají lež.

Mráz kůži náznak dává,
že přízeň svět ti zdarma nedá.
V polospánku člověk očekává,
že obloha brzy bude bledá.

Pár metrů ještě ve spěchu,
než zapadne vše do normálu.
MHD letí vstříc úspěchu,
když sny už míří do kanálu.

Přesto mi úsměv nemizí,
ještě cítím palačinky a kávy chuť.
Já nenarodil se pro krizi,
cítím své srdce a svou hruď.