Anotace: Je léto a malá holčička, velice těžce nemocná, běhá po zahradě sanatoria. Pomůže jí slunce?
Horký stín a horký vánek,
horké je slunce v rozkvětu.
Horký dech a horký spánek,
žár pálí dívčí rozetu.
Dívenka malá
před domem stála
do vlasů dala
růži co vzala.
Rozeta volá
a kroutí se v křeči.
Dívenka malá
létem se léčí.
Trpí a usychá,
žije i umírá,
rozeta veliká,
rozeta skomírá.
Trápí se žízní
a umírá strachy,
usychá trýzní
a přežívá krachy.
Snědne a snědne,
v trávě se točí,
ve chvíli jedné
zavírá oči.
Ta malá dívenka
padá na rozetu,
umírá vzpomínka,
teď chvíle odkvětu.
Seschla a zemřela,
odešla navždy,
předčasně zemdlelá -
to bývá každý.
A jako rozeta
zemřela holčička,
horko ji zabilo,
byla tak maličká...
Vynechám poznámek o tom, že nám někam zabloudily čárky (Nezbednice:P) a vrhnu se po hlavě do chvály( Někdo tomu řiká řitní alpinismus). Moc se mi líbí styl, krátké verše, zkratkovité podání, přesně jako když se točíme na zahradě a oči jen stíhají jeden míhající se obrázek za druhým. A to hlavní (tramtadadá), neni to chladné. Nejdřív příjemně hřeje, jako slunce schované za mraky. Ale ty odstoupí a slunce začne neúprosně spalovat...jen slzy nevysuší...
08.05.2007 21:03:00 | Košťák David