Anotace: Vlasně taková metafora dnešní představy "světla".
Jsi stará, bílá lucerna,
již značně oprýskaná,
přesto však jsi nádherná,
když plamenem zahoříš.
Tiše si svítíš víc a víc
a když jsem září obklopen
a nevidím již zhola nic
tak plamen zhasne.
Má stará bílá lucerno,
způsobuješ mi tím žal.
Když rozsvítím tě,
tak dojít chci dál.
Má stará bílá lucerno...
Avšak nesvítí pro každého, a tak jsem rád, že jsem se o ní dozvěděl alespoň skrze Tvé Dílo.
08.05.2007 21:06:00 | Košťák David
Zajímavá..jednoduchý motiv a tak hezky vyjádřené pocity. V prvním řádku by bylo pěkné oslovení...Jsi stará, bílá lucerno...poslední řádek první sloky... možná by bylo lepší v něm přehodit slovosled...Když vzplane plamen tvůj (trošku jazykolam, ale věř, že uvízne v hlavě už jen proto, že se nad ním čtenář pozastaví)...poslední řádek druhé sloky....hodilo by se tam zhasíná (kvůli rytmu- takto je to hodně ustřižené)...v poslední sloce bych nechala kratší a prostší vyjádření...chci jít dál...Celkově se mi báseň líbí.
17.03.2007 12:36:00 | Epona