Vyznání

Pár tvých něžných frází,

dnes mi tady schází.

Frází pár co utkvěly mi v duši,

nikdo z nás však netuší,

co bude dál.

Píšeš mi teď mezi řádky,

že život je až příliš krátký,

aby člověk zůstal sám

a já, já zmatek v duši mám,

samoty jsem se bál.

Fráze tvé jsou plné citu,

vpluly jak slunce do mého bytu,

opar samoty jak mlžný dým,

rozplynul se s úsměvem tvým,

už nejsem smutný král.