První klub

Co se zase stalo, další velká změna názoru.

Vlastně ani nevím jak, dostal jsem se do klubu.

Trochu se tam pilo, pak jsem dostal náladu.

 

Protáhla mě na backstage, tam se lije zdarma.

Vůbec nevím kde to jsem, hlavně že tu jsem s váma!

 

Z nějakýho důvodu, zas se rozjel deeptalk.

To bych nebyl já, nevěřím na zázrak.

"Jo, já vím, prej zvládáš jak voják"

 

Tolik úryvků co zůstalo mi v hlavě, nezapomenu.

Stal se ze mě manažer, když opřel jsem se o stěnu.

Stěna nebyla stěna, jenom dveře, který nemaj kliku.

Vypadl jsem na stage, všichni viděli mě s kapelou.

 

"Ty patříš ke kapele?" "Jasně, to je náš manažer!"

Pak už se to nějak vezlo, takže? Děkuju za večer.

Dlouho jsem si neužil, moc dlouho spoutanej.

 

Vybitej mobil, vůbec netuším kde to jsem.

Jak se dostanu domů? Strach zaháním moshpitem.

Hlavička do spánku, pak se mi už vše mlží.

Proč se ta holka svléká, tohle není dobrý.

Pořád se točim v moshi, zase schytávám ty rány.

Posledních 8 magorů, co si i při posledním tónu skočí.

Další panák poslaný na hlavu, pak už se zas točím.

Energie došla už dávno, proč se tam pořád vracím.

Celej dokopanej, všechno mě bolí. "Tvl, on furt stojí?"

Moshpit končí, zpěvák už leží, užívá dotyky.

Vracím se na backstage, na dvou a půl nohou židli.

 

Po dalším panáku, chci jít brzdit pivem.

Všichni už odešli, stejně jsem začal tančit.

Já, poslední co zbyl, už nejsou žádný cizí.

 

Opilý fanynky, není nic za co se stydí.

Tak jsem se stal manažerem.

Jen na jeden večer.