Modrý

Drak v hlubinách vod

mordou tu barvu mívá. 

Na vodní hladině

mlha tak občas bývá.

 

Jeho dech, mlha je hustá

Duše jeho, chladná a pustá.

 

Proudy při dně

jak emoce v lidské duši. 

Vodnímu draku však 

emoce málo sluší. 

 

Tečou tak po dně 

zvolna, z leva i z prava.

 

Když ale povolí 

a to se občas stává. 

Tak s řevem hromu

ty proudy všechno smetou.

 

Pak emoce jsou

dravou a řvoucí řekou. 

 

Hráz, kdo klíč k ní má

upustit může podivná stavidla 

i bezpečně krmit může

a zkrotit proudy

v jejich vší hrůze

I stvořit zrcadlo jezerní.

 

~☆~