* * * 41)

Dávno jsem přišel o to
co mi bylo dáno s mateřským znamením.
Kamení se mi sypalo na hlavu
a dunění, které se ozývalo
bylo dozvukem řevu vodopádu života,
pod nímž se roztříštily plány se mnou,
jež si dělal svět a otec s matkou.
Kvétst jsem spatřil první
nahou kopretinu vzdáleného jara
a pára, která se vznášela nad loukami,
měla vůni ženského těla
zcela náhodného,
jako řady myšlenek na kolejích,
jejichž smyčka je nerozpletitelně zauzlená.

Dávno jsem ztratil touhu
přeříkávat si z kalendáře libozvučná jména.